Rubrika: Offline hejt

V České televizi tenhle rok běží kampaň s významnými událostmi osmičkových let, jmenuje se to nějak 100 let republiky, nebo co. Je to docela masáž už od začátku roku, takže jsem se tomu nevyhnula ani já, i když na televizi čučim minimálně. (Proč taky, když máme internet, že jo.) Takže mě docela překvapila anketa, kterou ČT tuhle zveřejnila. Teda nepřekvapila mě ta anketa, ale její výsledek. Ptali…

Asi jste už někdy slyšeli o principu Occamovy břitvy. Něco vám to připomíná, že jo. Tak si ji pro jistotu ještě znovu prosvištíme, tuhle formulaci jsem pro vás vykradla z wikipedie: Nemá se postulovat množství, není-li to nezbytné. Což může znamenat toto: Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované. Anebo toto: Pokud nějaká část…

A aby toho nebylo málo, navštívil nás tento víkend můj bratr. Je teď hrozně free, strašně oproštěný od všech imperativů společnosti, takže se u nás koupal nahý. Aneb jak to shrnul filozof Zahradník: V bazénu nahého bratra viděti – jeden týden sex nechtíti.       

Osobní rozvoj. Nebo chcete-li osobnostní rozvoj. Dvě slova, která mi leží v žaludku už delší dobu. Na jedné straně na sebe nabalují poskytovatele pochybných praktik. Na druhé straně týpky, kteří se tváří jako Svatá Dala Neví Komu. Mívají menší či větší potíže ve svém vlastním životě, přesto nikdy neopomenou přispěchat s dobrou radou každému, kdo ji potřebuje. Vlastně každému, kdo jim přijde do cesty. Co to vůbec…

Jeden by neřek, co všechno je v těhotenství jinak. A jak se s tím člověk vypořádá. Třeba naroste buben a ohýbání vadí. Takže dneska jsem zjistila, že v sedě jde i luxovat. Anebo se nesmí pít. Ale jak jsem se včera přesvědčila, i s lahví nealko vína, jahodama a foťákem jdou dělat věci, za které se druhý den trošku stydím. Aspoň že mám na tu morální kocovinu krásně čistou hlavu.

Vcelku pravidelně jezdím autem z Prahy do Olomouce. Ne po D1, protože na to nemám nervy. A chci žít. Ale hezky po staré silnici přes Hradec a Mohelnici. Přes vesnice, do kopce a s kopce, mezi poli a lesy a bohužel za kamiony. Za kamiony s hromadou strašně potřebnejch krámů, který jedou, co to dá. O tom póvlu, jehož nejvyšším vzděláním je řidičský průkaz, by se taky dalo něco napsat, ale dneska to bude o osobácích. Nejsem zrovna z těch…

Včerejšek nebyl nejlepší den. Dítko vstávalo nepřiměřeně brzy a okamžitě najelo do zlobícího módu „asi období vzdoru“. Venku hnusně mrholilo, takové to šumavské počasí. A ke všemu mě dole na chodbě přivítaly smrduté hromady našeho podlého jezevčíka. (Večer nedostal kosti, jasná pomsta.) Když se nevyspím, tak mám mizernou náladu a frustrační toleranci hluboko v minusech. Nejradši bych si vlezla zpátky do postele a nevylezla aspoň…

Venku minus 12, jedu si vytopeným autem do práce. Svítí sluníčko a že je tak strašná kosa, mi připomínají chodci zachumlaní v péřovkách. Někteří mají kapuce, někteří čepice. Někteří mají kapuce přes čepice. Promrzle vypadají všichni. Teda skoro všichni. Na zastávce autobusu postává skupinka skinů. Kalhoty v kanadách, mikina s kapucí do čela a povinný bomber. Bomber samozřejmě rozepnutý, zapnutá bunda je děsně uncool.…

Má drahá polovička přišla dnes domů z práce a už od dveří hlásí: Co je to tu za strašnej smrad? To pes? Máme nemocného jezevčíka, který občas pustí pohromu za hranicemi všech ženevských konvencí. Tentokrát ovšem určitě není na vině on, protože je někde zalezlý. Přemýšlím a pak mi to dojde. To bude tvoje večeře. Máš, doufám, rád kapustu?

Když se poznáte s někým novým, přináší to s sebou vcelku ritualizovanou situaci nezávazné konverzace – small talk. Tomuto druhu rozhovoru se věnují třeba učebnice cizích jazyků. V knihách o etiketě najdete, jakým tématům se věnovat, jakým se raději vyhnout.  Odborné publikace o komunikaci vám vysvětlí, jak na sebe budou pravděpodobně jednotlivá témata navazovat. Existují výzkumy o tom, kolik času máme jednotlivým tématům věnovat, aby byla konverzace…