Když se poznáte s někým novým, přináší to s sebou vcelku ritualizovanou situaci nezávazné konverzace – small talk. Tomuto druhu rozhovoru se věnují třeba učebnice cizích jazyků. V knihách o etiketě najdete, jakým tématům se věnovat, jakým se raději vyhnout. Odborné publikace o komunikaci vám vysvětlí, jak na sebe budou pravděpodobně jednotlivá témata navazovat. Existují výzkumy o tom, kolik času máme jednotlivým tématům věnovat, aby byla konverzace oběma aktéry považována za příjemnou. (O počasí budeme v desetiminutovém telefonním hovoru mluvit okolo půl minuty, zatímco angličan minuty dvě.)
Dřív nebo později přijde řeč na povolání. Bezpečné téma, řeklo by se. Lidé o své práci přeci hovoří rádi. Vědec bude hodiny popisovat svoje experimenty, učitelka přihodí pár historek ze třídy juvenilních delikventů. Hovor jde nenuceně dál. Už jste si ale někdy všimli, co se stane, když se jedna strana přizná, že je lékařem nebo třeba ajťákem? Najednou už nejde o small talk. Tuhle příležitost je potřeba využít. Lékař najednou není na party s vcelku pěknou třicítkou, kterou by možná přefil. Ani neví jak a už zase léčí křečové žíly a radí, jak na hemoroidy. Ajťák mlží – „no víš, tohle úplně nedělám“ a snaží se měnit téma, zatímco doufá alespoň v malou rychlovku bez nutnosti instalace windows.
Také psychologové mají své téma. Většina lidí se s touhle profesí zatím osobně nesetkala, takže zde chybí konkrétní požadavky na instalaci software. Obvyklou reakcí na zjištění, že jsem psycholožka, bývá:
Psycholožka, jó? Tak mě ROZEBER!
V tuhle chvíli končí všechna legrace. Z milé slečny nebo prima týpka se stává vyzyvatel na souboj. Aby o sobě náhodou neprozradil něco navíc, zarytě mlčí a čeká analýzu. Ještě jsem nezjistila, co přesně se ode mne očekává. Jestli si mám vytáhnout tabule Rorschacha a hezky od podlahy se pustit do diagnostiky? To asi ne, vzpurný pohled mi říká, že jestli jsem fakt dobrá, tak vše dokážu odečíst z uspořádání vrásek a špíny za nehty. Asi bych měla vědět, jestli má sourozence a kolikátý je v pořadí – konstelace teď frčí. Rozhodně mám vědět o jeho rodičích, co všechno mu prováděli. Pak bych pravděpodobně měla poskytnout útěchu. Nebo mě prosím opravíte? Jak správně reagovat a co se ode mě chce, jsem se zatím nedozvěděla.
V tenhle moment totiž mlžím a utíkám.