Vzděláním k nevzdělanosti

V České televizi tenhle rok běží kampaň s významnými událostmi osmičkových let, jmenuje se to nějak 100 let republiky, nebo co. Je to docela masáž už od začátku roku, takže jsem se tomu nevyhnula ani já, i když na televizi čučim minimálně. (Proč taky, když máme internet, že jo.)

Takže mě docela překvapila anketa, kterou ČT tuhle zveřejnila. Teda nepřekvapila mě ta anketa, ale její výsledek. Ptali se lidí, co významného se v českých dějinách stalo v roce 1918, 1938, 1948 a 1968. Stačila jim jednoduchá krátká odpověď – vznik státu, Mnichovská dohoda a tak dál. A z těch pětadvaceti, co se jich ptali, ty čtyři události pojmenovali správně jen čtyři lidé.[1]

Když pominu tu masivní mediální masáž – jak se mohlo stát, že ti lidé odpovídali špatně? (Někteří se odpovědi vyhnuli jednoduchým „nevím“, ale stejně.) Styděli se před kamerou? Zkoušková situace, nervozita? Bylo to tak jednoduché, že v tom hledali nějaký háček a nechtěli se blamovat? Nebo to opravdu nevěděli?

Zavzpomínala jsem, co si sama pamatuju ze školy z dějepisu. A není toho mnoho. Vlastně si akorát pamatuju, jak jsem dějepis nenáviděla. Biflování hromady dat nazpaměť, které jsem po každé písemce s radostí zapomněla. Těch letopočtů byly tuny. Nedej bože, když přišla na řadu válka. Tam byly jednotlivé bitvy – kdy, kdo s kým, proti komu. Kvůli čemu? To byl nějaký jeden odstavec kdesi na začátku. Teď si z toho nepamatuju nic.  Roky výuky dějin v rytmu: nadrtit letopočty – zkouška.  Bez rozlišení podstatného, bez vysvětlování souvislostí. Poučení pro budoucnost, abychom v duchu profláklého motta nemuseli dějiny opakovat? Ne. Výchova ke kritickému myšlení? Ne.

Druhá světová válka, která nabízí tolik k přemýšlení, zredukovaná na data bitev. Asi ty bitvy byly z pohledu nějakého úředníka, co schvaloval osnovy, to nejdůležitější. V té záplavě se ztratil rok 1938, ztratil se tam i Hitlerův nástup k moci. Ztratilo se, jak se ze začátku mohl zdát obyčejným lidem jako dobrá volba. Jak vsadil na rozdíl od konkurence na sílu propagandy. Teda pardon, dneska se tomu říká PR. (Čti „pí ár“. Jestlipak standardní koblihový volič vůbec zná význam téhle zkratky?)

Nedávná anketa iDnes ukázala, že 44 % občanů by zakázala muslimům sňatky s Čechy, dalších 11 % si nebylo jistých. (O čem proboha ti nejistí potřebovali přemýšlet?!) [2] Připomíná vám to něco? Třeba Židy, Němce, nebo tak? Jim každopádně asi ne.

Tak k čemu se do té školy chodí? Pro praktické dovednosti? Nenechte se vysmát. Po absolvování vysoké školy ekonomické neumím podat daňové přiznání. Z psychologie nevím, co dělat s klientem na prvním sezení. Gymnázium nepřipravilo na přijímací zkoušky, chodilo se na přípravné kurzy. A základní škola? Umím psát a vytáhnout kalkulačku. Úrok u Cetelem bych si ale nespočítala, ani bych nechápala, jak funguje anuita. (Aspoň k tomu byla ta ekonomka.)

A to by podle mě bylo tak trochu základem. Abych aspoň tušila, na co si dávat v životě pozor. (No jo, za to nás učili, kdy byla Zlatá bula sicilská a jak klasifikovat rostlinky a zvířátka. Dostanu zlatýho Bludišťáka?)

Takže když to vezmu kolem a kolem, tak mě ti chudáci, kteří se nechali provařit v té anketě, už vůbec nepřekvapují. A vlastně mě nepřekvapuje najednou spousta věcí.

Heuréka, teď jsem na to kápla! Oni prostě lidé neumějí přemýšlet. Doma je to taťka s pívem rozvalený na gauči před TV Noha nenaučil a ve škole tuplem ne. Tam se naučili poslouchat a nekriticky papouškovat slyšené.

Goebbels si spokojeně pomlaskává. Tohle je snem každého PR manažera!

   

[1] Tuhle kraťoučkou anketu se mi nedaří dohledat, ale můžete se podívat třeba sem, to jsou konec konců relevantnější údaje: ČT24, Povědomí lidí o osmičkových výročích

[2] MUSLIMOVÉ V ČESKU: Exkluzivní průzkum pro iDNES.cz