Je pozdě, dávno byste měli spát, ale s telefonem v ruce se zdá, že internet nabízí tolik zajímavého. Občas se ocitnete na stránkách, kde jste vůbec nechtěli být a druhý den sami sebe přesvědčujete, že to byl jen sen. Přesně takhle se mi podařilo přihlásit na kurz Zabijáci v zahradníkových službách, který v létě 2022 již druhým rokem pořádalo Biologické centrum Akademie věd ČR.

Email, který přišel o několik dní později s výzvou k platbě 250 Kč, mi připomněl, že tuhle akci moje ospalé já považovalo za skvělý nápad. Má to jistou logiku. Nedávno jsem se pustila do zahradničení a nálety nejrůznějších breber mi velmi rychle vzaly iluze o nádherné a plodné zahradě v ekologické rovnováze. Příroda má poněkud odlišnou představu, jak má takový rovnovážný stav vypadat. Například by se v ní nevyskytovaly růže Ingrid Bergman, ale za to vcelku velké množství molic. Ty hnusné potvory zahubily každé netrpělivě očekávané poupě. Přišel čas pustit se do péče o mé rostlinky systematičtěji. A kde začít lépe, než na půdě Akademie věd.

Přehodnocuji očekávání

Cestou pršelo a nijak jsem nepospíchala. Jistě to bude přednáška, kam se nenápadně vetřu.  Omyl. V budově Biologického centra mě už od dveří vítá vrátný s tím, že musím počkat, protože “si pro mě přijdou”. Některé věci budou asi trochu jinak, než jsem předpokládala. Čekám a po chvilce přichází poďobaný student, který si ještě nezvykl, že mu tělo narostlo do dvou metrů. Vede mě spletí chodeb a chodbiček až někam, kde tomu říká zasedací místnost.

Ocitám se v prostoru trochu menším než běžná školní třída, kde nedostatek denního světla suplují bzučící zářivky. Nemají moc šanci, většinu ho okamžitě pohltí obložení stropu z tmavého dřeva spolu s tmavým nábytkem. Stopy opotřebení ukazují, že nejde o hipsterský trend, ale nefalšované originály ze sedmdesátých let. V čele místnosti vidím řečnický pultík, přednášejícího před interaktivní tabulí a dvě řady stolů podél delších zdí. Stydím se, že ruším. Raději rychle nacházím místo a dál se rozhlížím z bezpečí lavice.

V jedné polovině místnosti sedí u stolů sedm posluchačů, v druhé polovině jsou stoly obložené různými předměty, jako jsou Petriho misky, mikroskopy, odměrné válce, veliké sklenice plné něčeho, co mi připomíná senný nálev z hodin biologie, a knihy. Najednou mi dochází, že nedostatek světla není ani tak způsoben nedostatkem oken, jako přítomností podivných klecí se sítěmi, které zabírají každé volné místo na parapetu. Bzučení asi nepochází jenom od zářivek.

Hodina entomologie

Na lavici nacházím papírovou tašku s obligátní propiskou, letáčky propagující různé preparáty a skripta. Zjišťuji, že prezentující se právě věnuje třetímu slajdu. Rychle si dočtu, co jsem zmeškala, a zaměřuji pozornost na výklad. Přednášku vede Ing. Jiří Nermuť, Ph.D. z Entomologického ústavu AVČR. Dozvídám se o významu prevence, monitoringu výskytu škůdců a základní diagnostice nejběžnějších chorob. Housenky, molice, mšice, puklice, svilušky, roztoči, pilatky a vrtule, na každého platí něco jiného a v jiný čas. Dochází mi, že jsem v entomologickém ústavu a že víc než o rostlinách si budeme povídat o škůdcích.

Znělo to tak nevinně – biologická ochrana rostlin. Jenže co to vlastně znamená? Ve skriptech se dozvídám, že jde o “využití živých přirozených nepřátel s cílem snížit hustotu populace škodlivých organismů – škůdců, původců chorob a plevelů – pod práh škodlivosti”. Hledáme tedy nepřítele našeho škůdce. Jak zjišťuju, nic pěkného. Proti škůdcům můžeme použít nějakou chorobu (virovou, bakteriální nebo houbovou), parazita nebo parazitoida. Výklad se nepříjemně točí okolo breber, které sežerou škůdce, nebo breber, jejichž larvy sežerou škůdce. Některé brebery jsou větší než škůdce a sežerou ho konvenčním způsobem. Spousta z nich je menší, žijí v těle škůdce a sežerou ho zevnitř.

Tak třeba hlístice. Svého hostitele napadají v půdě. Nastěhují se do něj tak, že se nechají pozřít. Celý jejich životní cyklus probíhá uvnitř těla hostitele. Požírají jeho orgány, dozrávají v dospělce, kladou v něm vajíčka, ze kterých se líhnou nové larvy a ty se nakonec uvolňují do půdy. Žít obklopený dostatkem potravy, která je všude kolem na dosah, jen otevřít ústa, no není to ráj? Možná spíš peklo, řekla by housenka. Asi záleží na úhlu pohledu.

Hlístice jsou důležité, protože je můžeme využít proti  řadě škůdců, snadno a bez ochranných lhůt (plody můžeme konzumovat ihned po aplikaci). Asi proto se je v kurzu učíme izolovat, množit a skladovat. Pozorujeme je v mikroskopu a na vzorcích nám vyučující vysvětluje, jak poznat housenku jimi napadenou. (Spoiler alert: housenka napadená bakteriální infekcí je tvrdá a temně hnědá, housenka plná hlístic je světle šedo hnědá a měkká, konzistencí připomíná rosol v pytlíku. Fuj.) Z celé té záležitosti mi není vůbec dobře. Možná jsem i trochu zelená a přednášejícímu neušlo, jak potlačuju dávivý reflex. Dělá vtípek na odlehčení a mně je líto, že nedokážu sdílet jeho nadšení pro věc.

Škůdci a jejich nepřátelé

Když už jsem myslela, že to nemůže být horší, přechází přednášející k síťové kleci na parapetu za mou hlavou, rozhrnuje ji a ukazuje pěknou populaci mšic, na které hoduje větší než malé množství larev a dospělců slunéček sedmitečných. Ostatní účastníci kurzu se zdají být nadšení, zatímco mně se chce utéct. Zůstanu, ale hlavně ať neutečou ta slunéčka.

Budu doufat, že bezpečnosti posluchačů pořadatelé přednášky věnovali podobnou péči, jako zajištění komfortu. O přestávce nás čeká horká káva, ledová voda a na zakousnutí sušenky, krekry a smažení brouci. Většina kurzistů je ochutnává a tváří se přitom jako zkušení degustátoři. Prý chutnají výtečně, jako oříšky. Možná ano, a možná že tam byla skrytá kamera.

Po přestávce se jdeme podívat do výzkumné zahrady, kde se seznamujeme se způsoby včasného záchytu škůdce. Na různě nemocných plodinách si ukazujeme, jak napadení vypadá in vivo. V průběhu výkladu je dost prostoru pro naše otázky. Zahrádkář Aleš usoudil, že jeho okurky jsou napadeny plísní. Případ konzultuje s vyučujícím a zjišťuje, že rozsah napadení je již tak velký, že na jakékoli účinné zásahy je příliš pozdě. Při užití biologických preparátů je načasování aplikace zřejmě zásadní.

Vracíme se do učebny a prohlížíme si Petriho misky na stolech v druhé části místnosti. Obsahují vzorky housenek zemřelých na nejrůznější choroby. Podivně hrůzná je série vzorků mandelinky bramborové nakažené bakterií Beauveria bassiana. Mandelinky nakažené před pár dny vesele lezou, nic netuší o svém blížícím se konci. Vzorky dva týdny staré obsahují jedince trpící propuklou chorobou, pohybují se pomalu a z některých již vyrůstají výtrusnice. Cynickou tečkou je miska obsahující nehybné hromádky plesnivějícího čehosi.

Čekají tu na nás také rostlinné extrakty, které mohou být využity jako postřik (např. česnekový, pelyňkový, rozmarýnový, vratičový, řimbabový). Učíme se je připravit i aplikovat. Protože jde o látky, které mohou být toxické i pro člověka, je důležité při manipulaci dbát na bezpečnost a používat ochranné pomůcky. Oceňuji nasazení přednášejícího, který pro pedagogický efekt ukazuje, jak k bezpečnosti práce nepřistupovat. Do zkumavek vzorky nalévá bez rukavic a trychtýře, takže vydatně polévá sebe i vše okolo. “Přesně takhle to nedělejte”, usmívá se.

Co jsme si odnesli

Po skončení přednášky jsem se zeptala svých momentálních kolegů, co považují na kurzu za nejvíce přínosné. Zatímco Petra má radost ze vzorků bylinných extraktů, Kristýna oceňuje zážitkovou formu výuky: „Jsem ráda, že jsem zkusila ty pražené brouky. A ta housenka s hlísticemi, – sice mi to taky bylo trochu odporný, ale po hmatu ji poznáš nejlépe.“ Na Alešovi je vidět, že nemá radost z výsledku konzultace stavu svých okurek: „Nevěřím, že musí být pozdě. Raději ještě zkusím chemický postřik.“ Shodujeme se, že jsme rádi, že kurz probíhal v tak malé skupince. Možnost konzultovat potíže z našich zahrad je k nezaplacení.

Přiznám se, že zpětně si špatně vybavuji konkrétní postupy u té které nemoci a ne všechny informace jsou obsaženy ve skriptech. Poznatků bylo tolik, že snad ani všechny pochytit nejdou. Naštěstí si odnáším doporučení na další literaturu a v hlavě základní plán, jak postupovat. Však po návratu jsem se chopila díla, pořídila jednoduchý postřikovač a ošetřila své růže extraktem z česneku. Zafungoval a molice do druhého dne pomřely. V této sezóně se ještě jednou vrátily, tentokrát jsem sáhla po tabákovém extraktu a také s úspěchem. Oba extrakty strašně smrděly, naštěstí jen krátce. Nejsem jistá, do jaké míry jsou látky obsažené v bylinných extraktech bezpečné, ale zdá se, že se alespoň rychle rozkládají a nezatěžují přírodu a naše zdraví tolik, jako běžné chemické preparáty.

Trochu mě mrzí, že jsem se přednášejícího nezeptala na etické aspekty biologické ochrany rostlin. Zdá se mi, že touto oblastí se entomologové příliš nezabývají. Cítí housenky bolest, když je žerou hlístice? Třeba budu mít možnost zeptat se příště na navazujícím kurzu rostlinolékařského minima, které se koná každoročně taktéž na půdě Biologického centra AV ČR.