Máte rádi motivační citáty? Čtete je a sdílíte je se svými přáteli na sociálních sítích? Tak prosím přejděte na jiný web, tenhle příspěvek není pro vás.
A ostatních bych se chtěla zeptat, jestli vás ty motivační kecy neotravujou? Mám v seznamu svých „přátel“ na facebooku několik jedinců, kteří na téhle vlně opravdu fest frčí. Kdyby jim stačilo sdílet jednu sračičku denně („každý den jeden citát“), ale oni se do toho obouvají opravdu ve velkém. Skoro jakoby jejich účet byl napadený nějakým virem. Obávám se ale, že to opravdu rozesílají oni sami. Obvykle velmi rychle zakážu všechny jejich příspěvky. Což mě trošku mrzí, protože pak ani nevím, když se jim narodí dítě. (Asi tak moc jsme přátelé, že se to bez facebooku nedozvím.)
Tuhle Zahradník vykopala na internetu zase nějaké blogerky, které se na motivační články specializují a dokonce vydávají knihy. Zahradník vždycky vyhrabe věci docela k zamyšlení. Letmé prohlédnutí těch stránek mě docela vyděsilo. Ani ne tak ta přehršel otřepaných frází typu „běž si za svým snem, vytrvej a karma ti to oplatí“, nebo slovo úspěch v každém odstavci. Zarazilo mě, co tím slovem „úspěch“ rozumějí a jak ho prezentují. Hromady selfíček s kafem v papírovém kelímku, tuny makeupu a trendy serepetiček (pokud možno s odkazem na stránky prodejce). Kecy o tom, čeho všeho dosáhly, se točí kolem věcí, které si mohou koupit a zážitků, za které mohou utratit peníze. Když chtějí jít do hloubky, píšou o osobnostním růstu, jak na sobě správně pracovat. Zase hezky jen o sobě a pro sebe.
Panebože, jsem jediná, komu tohle přijde povrchní? Tak strašně moc. Nejsem zrovna filozof, raději si taky plavu hezky po povrchu. Ale co je moc, to je příliš, no ne? Tvrdit, že tenhle styl života stojí za to, se za ním hnát? Tohle že má přinést člověku štěstí a smysl? A co pak? S kafem v kelímku si založíte blog o tom, jak jste šťastní? Budete o tom super životním stylu povídat na workshopech? Myslíte, že opravdu úspěšní lidé četli tyhle sračky a žili podle nich?
Myslím, že ne, Time. Spíš mám takové tušení, že dělali to, co je baví. Něco, v čem viděli přínos i pro někoho dalšího, než jen pro sebe. A když se jim nedařilo, víru v sebe sama a ve vlastní cestu jim nedávaly motivační citáty, ale smysl toho, co dělají.
Ruku na srdce – když se zamyslíte, kdo sdílí motivační citáty? Jsou to úspěšní a spokojení lidé? Mezi těmi mými facebookovými přáteli takového nenacházím ani jednoho. Spíš to jsou tak trochu vegety. A jestli do té kategorie nespadali předtím, tak sdílením motivačních postů se mezi ně jednoznačně řadí. Prostě:
Čím víc motivačních příspěvků, tím víc vegeta.