Roztomilé nakupování

Děti okolo tří let jsou neskutečně roztomilé. Krásně povídají, mají úžasnou představivost a nadšeně sdílejí každý svůj nápad. Nikdy jsem nechápala matky, které tahle perfektní stvořeníčka okřikují, aby byly zticha. Říkala jsem si, jak jsou kruté, proč si vůbec pořizovaly děti. Po dnešku je začínám trochu chápat.

Můj skoro tříletý blonďatý a modrooký zázrak si už docela pěkně osvojil náš jazyk a je přesně v tomhle období, kdy brebentí od rána do večera. Do nedávna popisoval, co vidí, ale teď už se posunul na další level a objevil kouzlo fantazie. Takže jeho sdělení jsou teď občas dost legrační. Prostě dítko k zulíbání.

Jsme zvyklí si povídat skoro pořád, doma i venku. Dnešní téma pro nákup v drogerii se zdálo být jasné, když u prvních regálů ukořistil balíček oblíbených sušenek. „Mám kokosky“, hrdě hlásí. „Hm, sou dobý, s čokoládou. Ci eště.“ Prostě pohodička. V klidu si vybírám zubní kartáček a automaticky odpovídám. Asi jsem do toho dala moc málo, že ho to přestalo bavit. Chvíli přemýšlí a další průpovídka mi vyrazí dech:

Chci vidět holku, jak prdí na pindíky.

Nechápu, myslím že jsem se přeslechla. Na mou reakci „C-co prosim?“ mi ten zlatovlasý klouček s jasnou artikulací zopakuje řečené. Beru košík a utíkám pohledům kolemstojících do vedlejší uličky. Snažím se téma zamluvit, zdá se, že se daří. Vracím se pro zubní kartáček. Zpátky před svým publikem se vrací to zvíře ke svému představení.

Mámo, já ci vidět holku, jak prdí na pindíka!

Zkouším to tedy rozumně: „Hele čudlo, tohle nikdo nedělá. Takovou holku ti ukázat nemůžu.“ Bohužel je ten změťourek mnohem pohotovější než já:

Ci vidět holku, jak prdí na pindíka. Támhle je! Ta černá!

A ukazuje na slečnu v černém tričku. Myslím, že má sluchátka v uších, takže klika. Následuje můj další chabý pokus zlepšit situaci: “ Ale prosimtě. To určitě ne. Tohe nikdo nedělá. Jak jsi na to prosimtě přišel? Kde jsi tohle viděl?“

U mámy na mobilu! Tam byla holka, jak prdí na pindíky!

V tuhle chvíli už se ostatní nakupující nesnaží předstírat, že nás neslyší a hází na nás odsuzující pohledy. Beru kartáček a radši zdrhám úplně.

Prosim Vás, věřte mi, na mobilu opravdu nemám žádné holky, co prdí na pindíky. Nechápu jak, ale celé si to vymyslel! Viďte, že mi pomůžete vysvětlit to sociálce, až u nás zaklepe na dveře!