Aneb tři chyby, které jsem dělala jako čerstvá matka
Někdo by možná chtěl říct, že jsem těch chyb dělala mraky a že furt jich hromadu dělám, tak co tu melu jen o třech. Měl by recht, ale teď chci napsat o třech úplně nejzásadnějších chybách. Týkají se totiž spánku. Nevím, jak to máte vy, ale já nevyspalá nefunguju. Teda funguju, protože musím, ale nic mi nejde od ruky, vztekám se u toho, jsem protivná a s manželem se rozvádím.
1. Přebalování před každým kojením.
Tuhle radu nám dali v porodnici: „Maminko, miminko před každým nakojením přebalte. Když je mokré, nebude se chtít přisát.“ Až s postupem času mi doteklo, že tohle pravidlo je dobré vztáhnout na novorozence, který se teprve učí pít. Jakmile je to ale ostřílený mléčný veterán, tohle pravidlo se postará o spoustu probdělého času. Nejen, že musíte vstát a jít přebalovat a už to samo o sobě nějaký čas stojí. Ale navíc přebalování zaručeně probere nejen vás, ale i to malé zvíře. Teď razím nové pravidlo: Chce pít – dostane pít. Přebalím, až to bude nutné. Poslední dobou jsme dokonce najeli na režim, že ho přebalím, když jdu do postele, a ráno ho přebalí manžel, když jde do práce. Mezitím spokojeně spíme. (S krátkými přestávkami na mlíčko.)
2. Kojení vsedě.
Znáte ten klasický obrázek spokojené matky s dítětem v náručí? Čiší z něj takový klid, taková spokojenost. Kdo by nechtěl být jako madona? Dokonce jsem si pořídila i kojící křeslo. Byla na nás krása pohledět, jak tam tak sedíme třeba ve tři ráno. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se tohohle zlozvyku zbavila a začala kojit v horizontální poloze. Teď už mě nikdo z postele nedostane. Převalím se na bok a spím dál. Kolikrát o kojení ani nevím. Až když se o pár hodin později vzbudím do půl těla nahá, tak usuzuji, že se asi něco dělo.
3. Miminko spí ve vlastní postýlce.
Ale máme krásnou! Bílou, na kolečkách. Máme i zavinovačky, mantinely, zvířátka, kolotoč, všechno. Akorát že moje dítko vždy velmi rychle zjistí, když je samo. Asi si myslí, že jsem ho odložila nadobro, tak pro jistotu spustí alarm. Myslím, že na mě chce zavolat sociálku. Radši mám spánek a né úředního šimla za zády. Takže miminko zůstává se mnou v posteli a spokojeně si chrupkáme co to dá.
Vidíte, jaký mám přehršel energie? Dokonce mi vystačí k psaní přihlouplých článků.
Spánku zdar a hurá do peří!