Tuhle větu jsem v záchvatu osvícení řekla svému předškolnímu dítěti, které se vůbec nechtělo vzdalovat a já taaak moc chtěla kafíčko v klidu. Zmatení bylo jasné:

„Ale dyť, ale dyť …. Dyť já NECHCI za babičkou!“

Odpověď mě nepřekvapila, koneckonců nikam se nechystal a jíst už tuplem nechtěl. Takže jsem tušila, že zadarmo to mít nebudu. Nejdřív jsem klidně opakovala vyřčený zákaz. A protože pokračoval, tak jsem taktiku podpořila důrazným sdělením: „To je dobře, že nechceš za babičkou. Protože dokud nesníš tenhle rohlík, tak tam nesmíš.“

Jako ještě chvilku mu to šrotovalo, ale nebudu vás dlouho napínat. Hádejte, kde je teď, zatímco si piju kafíčko u počítače?

Přesně tak. Nechala jsem se uprosit. A rohlík si vzal s sebou.