Chlapi z oceli

Pro změnu bych sem ráda propašovala takové malé metalurgické okénko. Jako když Sheldon Cooper a Amy Farrah Fowlerová natáčejí další díl Zábavných vlajek, aneb Spaß mit Flaggen. Dnes si tedy dáme Spaß mit Stahl, aneb Zábavu s ocelí.

To si totiž nedovedete představit, jak zábavné je probírat se wikipedií ve tři ráno, když nejde spát. Můžete si číst o všech těch úžasných věcech jako jsou vysoké pece, konvektory, zušlechťování, legování, žíhání, kalení, popouštění, zkujňování, pudlování… Ta exotika. Tolik krásných českých slov, kterým nerozumím ani zbla. Fascinující. A to jsem se ještě nezmínila o těch esteticky příjemných grafech plných proměnných, o kterých se mi mohlo leda zdát. (Opravdu by se mi o nich mohlo zdát. Na gymplu se mi občas noční můry kvůli fyzice zdávaly. Nejspíš za to mohla ta baba Kašparová, která v důchodovém věku nosila minisukně, rty si malovala tramvajáckou červení a holky si u ní ve třídě ani neškrtly.)

Nicméně jestli tomu dobře rozumím, tak jedním ze zásadních úkolů při výrobě oceli je vyrobit materiál tak, aby dlouho a hodně vydržel. Totálně chlapský téma. Takže čím tvrdší, tím lepší, ne? Jenže se zdá, že čím je ocel tvrdší, tím je křehčí a ztrácí na houževnatosti i pevnosti. Překalená čepel bude sice hodně tvrdá, ale bude praskat. A to nechceme, to dá rozum. Baba Kašparová by zírala, jak mi to s tou fyzikou jde. A pak by mi dala čtyřku.

Čert vem babu Kašparovou, tohle všechno je sice děsně zajímavé, ale že bych o tom musela psát domů, to také ne. Ale konečně mi docvaklo, co je myšlené tou „křehkou maskulinitou“. Tak je to tedy s těmi zocelenými tvrďáky. Stejně jako překalené oceli jim chybí pružnost! A místo aby flexibilně reagovali na změny prostředí, tak se hrozí rozsypat. Asi moc kalili, nebo co.