Rubrika: Offline hejt

Minulý týden mi naskočila vzpomínka na jednoho Syřana, který projížděl vlakem Českem. Jak by se asi posral vzteky, kdyby omylem vystoupil v Ústí nebo v Děčíně a nedojel na jeden zátah do Němec. Stalo se to takhle. Potkala jsem bejvalou známou z neziskovky. Dozvěděla se, že čekám dítě s Hadim a mezitim, co se mi sápala po břiše, aby se mírumilovně dotykem setkala s dítětem, začala s přechylováním.A jestli jsem muslimanka nebo ta muslimářka. Probudila ve mně soucit,…

Je to všude. Té informaci se nelze vyhnout. Je večer, jsme sami, hezky si povídáme. Mohla bych čekat, ale nevydržím to a pokládám tu zatím nevyslovenou otázku: „Lásko, víš, co je dnes za den?“ Okamžitě a naprosto bezelstně přichází: „Hmm, nevím. Co jako má být za den?“ Už tuším, že nepřijde ta odpověď, kterou jsem čekala. Ale zkouším to dál: „Dnes je Valentýn.“ To ticho,…

A vy to nic netušíc zvednete. Trochu tušíte, že to neni tchyně. Přeci jen neznámé číslo. Takže místo vytípnutí jenom nesměle zahlásíte:   Ano prosím?   A už to jede. A nejde to zastavit.   Dobrý den, děkujeme, že odpovídáte při našem nahrávaném rozhovoru …   Ehm … odpovídám … našem? A co jako, že si to nahráváte? Jakože nemám mluvit sprostě? Necháte…

A tvůj muž to nic netušíc zvedne. Místo očekávaného“Ahoj, jak se máš?“ se ze sluchátka ozve:   Máme přijet z pátku na sobotu, nebo ze soboty na neděli?   To fakt nevíte, co na to říct. Nejvíc by se hodil pátek 29. února.    

A ty se už hodinu a půl snažíš uspat dítě. Rozhovor probíhal asi takhle: Ahoj. Tobě se chce spát a dítěti se spát nechce, ale musí. Takže mazej do postele a uspi ho, aspoň si odpočineš. – Ale…???!!! … Tak já si aspoň dojdu na záchod. Zoufale nakouknul do ledničky, kde opravdu nebylo vůbec nic, co by ho zachránilo. Cestou do pokoje se smutně zeptal: Dostanu aspoň pusu? Dostane…