A vy to nic netušíc zvednete. Trochu tušíte, že to neni tchyně. Přeci jen neznámé číslo. Takže místo vytípnutí jenom nesměle zahlásíte:
Ano prosím?
A už to jede. A nejde to zastavit.
Dobrý den, děkujeme, že odpovídáte při našem nahrávaném rozhovoru …
Ehm … odpovídám … našem? A co jako, že si to nahráváte? Jakože nemám mluvit sprostě? Necháte paní vypovídat. Počkáte si na pauzu v jejím projevu, která následuje po první vtíravé otázce. A slušně oznamujete, že s ní mluvit nechcete, že nesouhlasíte, aby vás kontaktovali. A slušně požádáte, aby si smazali číslo z databáze. Obvykle ten člověk na druhé straně řekne něco jako: „Ok, co se dá dělat, mějte hezký den.“ Totéž mu popřejete i Vy a nezávidíte mu jeho job v callcentráku. Dneska ale paní překvapila.
Vy se se mnou ale musíte bavit. Dala jste s tím souhlas ve své smlouvě s operátorem.
Chvíli jsem zmatená, koktám. Nevím, co říct. Opakuji svoji výzvu a zavěšuji, zatímco je mi spíláno. Až později mi dochází, proč jsem tak strašně zmatená. Ta první otázka, které jsem původně nevěnovala příliš mnoho pozornosti, zněla:
Kdo je Váš mobilní operátor?
Takže příště rovnou ČUS A NEČUM!