Flákala jsem se zase jednou na fejsbůčku a v univerzitní skupině na mě vykouk tenhle dotaz. „Prosím o pomoc, o radu. Máte někdo zkušenosti s www.monikazahradnikova.cz? Nenašla jsem žádné recenze, ani na podvodných firmách. Ale eshop se mi zdá … nebo spíš nezdá.“  Ptá se Verunka. Mělo jít asi o nějaký kočárek pro děti. Ze zvědavosti a v rámci prokrastinace jsem na ten odkaz klikla.

Už na první pohled to bylo vcelku jasné, ani bych nemusela pátrat po ničem dalším. Neuvěřitelné slevy, nesrozumitelná čeština, kontakt pouze formulářem. Zato přijímají všechny kreditní karty! To se nedivím, že se jí ten eshop nezdá. No někdo už jí to tam napsal přede mnou, tak ještě přidávám odkaz na nějaké webovky o podvodných stránkách a na stránkách nic.cz pro Verunku nacházím majitele domény. Ne každý ví, že toto lze vyhledat. Nijak mě nepřekvapuje, když zjišťuji, že majitelem domény není žádná paní Zahradníková, ale ctihodný občan Zhixin Wang s adresou v Číně. Verunce posílám odkazy a v duchu se chválím za dobrý skutek. 

Že by to stačilo, si myslíte? No já taky. Ale Verunce to nestačilo… Její odpověď mi docela vyrazila dech: „Díky za info. Jenže je zvláštní, že paní/slečna Zahradníková je známá návrhářka, má na FB svůj profil a také tuto webovou stránku… Tak buď někdo zneužil její jméno, nebo nevím. Každopádně jsem jí psala, zatím bez odezvy.“  

Chvilku přemýšlím, co jí na tom připadá zvláštního. A pokládám si otázku za deset milionů. Co tomu Číňanovi asi napsala?

„Dobrý den, Váš eshop se mi nějak zdá, nebo spíš nezdá. Zneužil jste jméno známé návrhářky? Jste podvodník?“

Znáte ten klasický paradox lháře? Vynecháme chudáky Kréťany, tady to máme s Číňanem.

Teď má ale Verunka moji plnou pozornost. Chci vědět, jestli na naší škole studuje filozofii. Líbí se mi, že se ji nebojí aplikovat. Takže se jdu podívat na její profil. Bohužel o studijním oboru se nedozvídám. Na fejsbůčku se chlubí dvěma dětmi, manželem v kšiltovce a tím, že je hrdou voličkou agenta Bureše. Tak konečně alespoň jednoho kývače znám!

V tuhle chvíli mi dochází, že Verunka není filozofem. Že je to prostě jenom strašně hloupá pipina, která naletí na cokoli. Hlavně když jí něco hezkého slíbí. Co na tom, že ten slib je tak moc mimo realitu. Zdravý rozum stranou. Snadný zisk bez úsilí, to je to, co táhne.

Takže měním strategii. Třeba jí z ironie dojde, že není dobré každému na internetu věřit. S radostí přecházím od argumentace k prachsprosté urážce. 

Verunka bohužel stále zůstává v krásném světě kočárků skoro zdarma, když mě opravuje: „Mně prostě přijde divný, že by známá osobnost takhle podváděla. Proto mi připadá, že zneužili spíš její jméno. A ptala jsem se na zkušenosti, ne na názor o tom, co na webu chybí. To vím taky.“ 

Co byste jí odpověděli? Já už jí jen poslala srdíčko. Nakonec mi připadala ve své naivitě docela roztomilá. Vždyť chce jenom to nejlepší pro svou rodinu. Ať je to kočárek za výhodnou cenu, nebo přehledná a světlá budoucnost, kterou jí naslibujou. Jenom je trochu hloupý, že takových Verunek dojde k volbám 30 %. Když na to pomyslím, jímá mě z té masy dobrých úmyslů hrůza. Však víme, jak je to s dobrými úmysly a cestou do pekel.