Hurá na dovolenou, takže jsem balila kufry. Ani nevím, proč se mi vybavila jedna historka tak živě, až jsem se zase zastyděla. Tak tady to špinavý prádlo trochu properu.
Bylo nebylo v dobách, kdy jsem ještě nemusela být ani trochu zodpovědná, děti znamenaly strach z čárky na testu a všechny možnosti jsem měla otevřené, protože jediný směr, kterým jsem se vydávala, byl ten za zábavou… Bylo nebylo, v těchhle dobách jsem “studovala” v daleké zemi za sedmero horami a vcelku často jsem pendlovala sem a tam přes hranice. Kromě hranic státních jsem tehdy také překračovala hranice zákona, zejména toho o návykových látkách a jeho paragraf 420. I když je to prý vstupní brána do všech pekel, tak teď nesedím zavřená za zdmi zařízení s ostrahou, ale za zdmi all inclusive resortu v horkém pekle s dětským koutkem. Jestli by ten Mírov nevyšel líp.
Tehdy jsme si mysleli, že si na nás příhraniční policisté zasedli, když nám skoro pokaždé prohledávají všechna zavazadla. Cestovali jsme zásadně vlakem nebo vozidly staršími než my sami, moje láska na život a na smrt nosila dlouhé vlasy a pofiderní sandály a místo dětských sedaček zadní část vozu zabíral obří subwoofer. Samé předsudky, nebo ne? Byli jsme nenápadní prostě.
Long story short – zase jednou nás komplet šacovali, když pan celník bez rukavic zalovil v mém kufru. Protože jsem obvykle balila na poslední chvíli a nijak se nezabývala praním před cestou, tak to býval pěkný humáč. Nic ultra děsnýho, ale taky nic, do čeho bych chtěla strkat ruce po loket. Což přesně tenhle pán udělal. Takže když se z ničeho nic zarazil a s kamennou tváří se na mě podíval jak na vraha, tak jsem jen pokrčila rameny a omluvně prohodila: “Na ja, dreckige Wäsche.”
Docela jsem nechápala, proč prohlídka rázem skončila a pán kvapným krokem zmizel kdesi v útrobách celnice. Docela ráda jsem si posbírala svých pět švestek a poděkovala všem svatým, že nenašel pytlíček štěstí na horší časy, na který jsem si vzpomněla přesně ve chvíli, kdy nás zastavili.
Doma při vybalování jsem zjistila, že se mi v kufru vylila pleťová voda. Celá. Vůbec nechci vědět, co si ten celník musel myslet, když byl po loket ponořený v totálně mokrých kalhotkách. Njn, špinavý prádlo. Normálka, ne?