Včera u nás na návštěvě byla moje první láska. Manžel z něj byl odvařenej. Když se na konci návštěvy Jirka svlíknul donaha u nás pod oknem, tak se Hadi chytal za hlavu a řval ADŽÍBE! Že je prostě úžasnej a že je to taky prorok.

Bylo mi jasný, že si budou sympatický, protože maj na mě podobnej efekt. Absolutně jim oběma nerozumim. Jsou furt hrozně soustředěný na sebe a na kecy ohledně mysticismu a povšechnýho altruismu. Vždycky, když se na ně chci naštvat, tak mi něco jakoby brání a zpětně si řikám, že kdo jsem já a co chci a prostě ve mně podporujou existenciální otázky, protože se ve vztahu k nim nedokážu zorientovat.

Jirka taky říkal, že mám Hadiho ochočenýho a že mě miluje. Tak aspoň tak, protože s Jirkou to kdysi dopadlo hrozně.
Každopádně bylo zajímavý je vidět pohromadě diskutovat. Ušetřili mi tim práci, protože mi po sedmi letech s Jirkou zůstalo v hlavě pár jeho názorů, který potřebovaly oprášit a chtěla jsem slyšet názor od Hadiho. Takže je super, že jsem to měla v originální verzi. (Musim se přiznat, že jsem si to nahrávala a chci se k tomu eště vrátit a zanalyzovat to, až odpadne ta emoční složka.)