Nemohu najít Dobrou mámu. Nevím, co se s ní stalo, prostě ji asi stáhli z prodeje. Na těch internetech po ní zbylo jen pár článků o tom, že zas tak dobrá nebyla.

Mám na mysli ten jogurt Dobrá máma. Dřív byla všude. Reklamy v televizi během prime time, v obchodech prominentní místa v chladicích boxech. V úrovní očí a všude tam, kde ji rozhodně nepřehlédnete. Dáte ji do košíku s pocitem, že děláte něco dobrého pro zdraví svých dětí. A taky trochu pro svoje ego. Protože kdo by nechtěl být dobrou mámou?

Už je to nějakou řádku let, kdy Winnicott přišel s tezí, že dítě potřebuje dostatečně dobrou mámu, která dostatečně dobře uspokojuje jeho potřeby a dává mu dostatečně bezpečné přijetí a zajišťuje dostatečně stabilní prostředí. Ani slovo o tom, že by dítě potřebovalo dokonalou mámu. Naopak se zdá, že určitá míra frustrace je pro dětský vývoj zdravá. „No ještě aby ne!“, slyším říkat starší generaci, která si myslí, že dneska ty haranty rozmazlujeme a málo řežeme.

Ani nevím, kde se bere ten tlak, že bychom děti měli vychovávat nějak správně. Sousedka z pavlače říká tohle, jedna babička radí tamhleto a druhá babička dávno zlomila hůl nad tímhle frackem, který roste akorát pro kriminál. A matky se ptají: Jsem dobrá máma? Jsem dobrá máma, když dávám papírové pleny, nebo mám dávat jenom látkové? Nebo bychom měli najet na bezplenkovou metodu?

Kdy zavádět příkrmy a co ten lepek? Určitě bude nejlepší nechat to na dítěti, jak předepisuje baby led weaning. Budu z obliga, necháme to na přírodě a zdravých instinktech. Ze začátku to bezvadně funguje. Dítě ochutnává, kdy chce a kolik chce a to je v pořádku a podobně dobře funguje spousta dalších věcí.

Jindy ty dobré přírodní instinkty velí společensky nepřijatelně: „Jez co nejvíc a šetři energií. Dělej jen to, co ti působí potěšení.“ Máma si řekne – „No a co? Ať mi všichni vlezou na záda, je to moje dítě!“ Jasně, ale jen do té doby, než ten naturální předškolák s mikádem vytáhne brabce před občany čekajícími na autobusové zastávce. (Ne naše děti, naštěstí.) Holt nějaká socializace asi nutná bude.

Tak jak správně vychovávat dítě a jak být dobrou mámou? Ať se rozhodnu jakkoli, kritiků je na každém rohu houf. Kdybych byla markeťák, tak si mnu ruce a jdu do toho prsama. Tisíce neurotizovaných matek s palčivou touhou být dokonalou a konečně získat potvrzení od nějaké autority.

Proč o tom ale píšu? Dobrá máma už dávno nikoho netankuje. Spotřebitelské organizace a nakonec i spotřebitelé si všimli, že onen „jogurt“ vůbec nebyl jogurt, ale škrob s čímsi, okořeněný diskutabilními barvivy. Danone pak složení změnilo, takže seznam ingrediencí už nebyl v rozsahu učebnice anorganické chemie. Dokonce se mezi nimi našlo i mléko a jogurtové kultury. Asi to úplně nevyšlo, protože se zdá, že nakonec značka z trhu zmizela. Jen jsem si na ni vzpomněla v souvislosti s úplně jiným produktem.

Na fejsbůčku sleduju jednu prima skupinu, která se věnuje food shamingu. Lidé z celého světa se smějí americkému jídlu. Většinou jsou obsahem fastfoody všeho druhu s nemocnými kvanty slaniny a sýru (vlastně taveňáku), majonézové saláty s marshmallow a popcornem a recepty na rodinnou večeři z plechovky. Tajně podezírám matky z mimibazaru, že se chodí inspirovat právě sem.

Nedávno se v téhle skupině objevilo doporučení na mražený Cool Whip Lite. Prý je to super mlsání místo nezdravé, příliš tučné a sladké zmrzliny. Mezi zmrzlinami se dá najít lecjaká šmakuláda, tak jsem se na to chtěla podívat. Ten příspěvek byl strašně „woke“.

Abych věděla, co vlastně ten seznam znamená, potřebovala bych mít vystudovaný relevantní obor na VŠCHT. I bez toho je mi ovšem jasné, že toto bych opravdu nekupovala ani nejedla. Strašně nechápu, proč by proboha vůbec někdo chtěl tohlencto jíst? Moc tomu nepomáhá ani to manipulativní „varování“, že produkt obsahuje mléko. Jako kde? Ta jedna smutná bílkovina, kterou izolovali možná opravdu z mléka za pomoci bůhvíčeho? Uvědomuji si, že i obyčejné kynutí se dá popsat touhle nehezkou řečí chemie asi dost nevábně. Ale stejně mě nikdo nepřesvědčí, že Cool Whip Lite může být zdravější verzí čehokoli.

V té skupině je zároveň dost lidí z USA, kteří se obvykle svým národním šmakuládám vesele smějí. Ale pozor, Cool Whip není k smíchu. A to tak moc, že jeden z nejlajkovanějších komentářů ho obhajoval slovy, že ve skutečnosti obsahuje opravdu malé množství cukru. Protože je slečna diabetik, tak jí její nutriční poradce doporučil Cool Whip Lite, když má chuť na sladké. Musím říct, že mi v tu chvíli spadla čelist tak, až mi vypadl chleba se sádlem z pusy.

Super, co? Jenom 3g cukrů! Na jednu porci…, která má v tomhle případě 9 g. A jsme na krásných 33 %. Když dělám šlehačku ze smetany, tak do ní třetinu cukru určitě nedám. Asi bych měla, protože se evidentně šidím, když má být Cool Whip variantou pro diabetiky.

Abych slečně nekřivdila, tak musím přiznat, že není v zemi ekonomických zázraků zas tak jednoduché najít tak obyčejnou informaci, jako jsou výživové hodnoty opravdické šlehačky. Nejdřív člověk vyfiltruje několik dalších produktů, které se tváří jako šlehačka, ale je to ten stejný kukuřičný sirup s palmáčem v bleděmodrém. Potom se najdou i stránky s nutričními údaji pravé smetany bez aditiv. Jenže jak jinak, zase jsou v gramech na porci. Někde za porci považují jeden hrnek, jinde několik uncí. A tady končím. Šach mat. Nebo vy víte, kolik je 6,6 g na 1 hrnek? Porovnat nutriční hodnoty v tomhle systému je nadlidský výkon. I když výživový poradce by to asi zvládnout měl i v USA.

Takhle tristní situace u nás naštěstí není. Silná ochrana spotřebitele, přesné regule na značení. Úplně původně se Dobrá máma ani nejmenovala jogurt, víme? Protože prostě nebyla. A to se jí možná stalo osudným.

Jenže nic nezabrání šikovným marketérům, aby to nezkoušeli znovu a opakovaně. Místo kvalitního produktu se vyplatí prodávat levné naplnění našich snů. Účinná ego-obrana, kterou si zákazník koupí spolu se společenským potvrzením a prestiží z reklamy, nebo pamfletu.

Bojíš se, že jsi špatná máma? Kup si tuhle náhražku a vítej v klubu dobrých matek. Jsi tak bezcenný, že tě může nahradit přistěhovalec, který neumí jazyk? Tak to je potřeba zakázat imigraci. Bojíš se, že nemůžeš rozhodovat o svém životě? Nejvyšší čas vymezit se proti diktátu z ciziny. Co na tom, že nabízeným produktem je přistěhovalý psychopat, který tancuje, jak Kreml píská. Není potřeba, aby to mělo logiku a dávalo smysl. Protože tady se prodává záplata na nejhlubší strachy a sen o vlastní hodnotě. Rozhodujeme se a ani nevíme, proč.

Mám ze zmizení dobré mámy rozporuplné pocity. Asi už jsem si na ni zvykla. Kdo ji teď nahradí? Teď abych začala sledovat reklamy. Abych se dozvěděla, co naše rodina potřebuje a okolí mi mou volbu pochválí. Nechci se smířit s tím, že jsem jen dostatečně dobrá.

Nebo bych snad konečně mohla?