Když se daří, tak se daří. Jak se to ale stane, že některé dny se daří tak intenzivně? Ještě včera se zdálo, že dnešek bude docela pohodový. Tuřín má volno, takže byl předpoklad, že se ráno vyspím. On je totiž ranní ptáče. Ať si třeba doskáče dvakrát tak daleko, hlavně když mě nechá ráno vyspat. Protože ať dělám, co dělám, brzké vstávání mi nesvědčí a dělá ze mě harpyji. Což je přesně ten důvod, proč mě vyspat obvykle nechává. A děti taky. Ty se nejradši potichoučku vyplíží s pokojíku, zavřou dveře ložnice a dělají všechno to, co jim zakážu, jakmile otevřu oči.

Jediná Lily ještě neví, že je bezpečnější mě nebudit. Takže když se jí dneska ráno před pátou chtělo hrát, skočila k dětem do postele a probudila je. Abych jí nekřivdila, že je to jen na ní – děti neřekly ne. Místo toho se s hlasitou radostí přidaly a za chvilku společnými silami rušili noční klid v širokém okolí.

Když jsem je šla rozehnat, měla Lily děsnou radost, že mě vidí. Mrcha jedna. Když má radost, učůrává. Prý to přejde. Má papíry a je fon, takže budu věřit, že tahle konstrukční vada nebude trvalého rázu. Zatím vítání vypadá tak, že sebou hodí na záda a jak radostí vrtí ocasem, rozstříkává to nadělení všude okolo. Zároveň neumí chodit po schodech, takže člověku nezbývá, než jí drapnout a odnést ven. Dneska ráno měla asi velkou radost, takže jsem pak mohla vytírat celou cestu z dětského pokoje až na schody. Tam se radovat přestala, páč jí došlo, že bude vyhoštěna.

Po tomhle malém intermezzu jsem kluky nahnala zpět do postýlek a šla dosnít svůj sen. Teda myslela jsem si. Tuřín si spletl den, a abych nepřišla pozdě do práce, raději mě vzbudil. Tak dík. Prostě už start dnešního dne nebyl úplně nej. A vůbec tomu o chvíli později cestou pro pečivo nepomohl přiblblý řidič kamionu, který zastavil uprostřed naší ulice, a gestikuloval, že ho mám objet. Abyste si to dokázali představit – obytná zóna, cesta široká akorát na osobák, po jedné straně pruh trávy a řada borovic, z druhé strany zahrady a vjezdy k domům. Asi si s tím náklaďákem chtěl nějak zkrátit cestu, než mu došlo, že to musí otočit a vrátit se, odkud přijel. Teda ne doslova, ale zpátky na hlavní určitě.

Každopádně pán nacouval k sousedům do zahrady, nějak se mu to povedlo vymanévrovat a otočit se. Následně zastavil v tom nejužším místě mezi sousedovic autem po jedné straně a předzahrádkou z druhé strany. Chvíli jsem vyčkávala v dostatečné vzdálenosti a naivně doufala, že pánovi dojde, že musí objet on mě, nebo couvnout. Pán se mi snažil něco vehementně sdělit rukama. Že by jel k sousedům a ještě bude manévrovat? Teprve když jsem se došla zeptat, ukázalo se, že trvá na tom, ať ho objedu přes sousedovic záhony a vzrostlý tis. Možná měl blbej den on, když si myslel, že moje auto je teréňák a v pohodě to zvládne. Kdo by to ale určitě nezvlád, by byla sousedova manželka. Mám takový dojem, že si na svých záhonech marnivě zakládá.

Když jsem nakonec po dlouhém a obtížném vyjednávání podobném diskuzím v parlamentu (ano, i invektivy padaly) mohla pokračovat v jízdě, byl můj nevyspalý mozek notně zavařen. A to do té míry, že jsem zapomněla odbočit k benzínce, kam jsem potřebovala. Nakonec jsem se tam dostala a natankovala bez větších obtíží. Rozuměj – nezablokovala jsem si kartu. Pin jsem sice zadávala až napotřetí, ale co. Ještě že mám v peněžence svojí tajnou cedulku. Je na ní asi 40 číselných kombinací. Jsem na sebe opravdu pyšná, že jsem dnes tu správnou rozpoznala. Asi bylo vidět, že nejsem ve své kůži, protože paní pumpařka, statná to šedesátnice a docela určitě bývalá bachařka, mě tentokrát za nic nepokárala a dokonce mi mírným hlasem pověděla, že všechno je v pořádku. Pečivo mezitím koupil Tuřín.

Asi se ani nebudu rozepisovat o tom, jak mi další cizí pán vynadal, protože jsem při vystupování cvakla zipem kabátu o dveře jeho dvacetiletého auta, jak jsem málem přejela ožralu, který upadl do vozovky, jak jsem si telefonovala se zásilkovou společností o balíčku, který asi nikdy neuvidím, jak mě v alze poslali do háje s reklamací vysavače, i když jsem měla předplacenou okamžitou výměnu zboží (teď měsíc nebudeme vysávat), jak pršelo a tak hlídací teta zůstala s dětmi doma a nekonala se romantická chvilka s Tuřínem a jak se mi rozlámaly všechny tuhy v mikrotužce. Ze čtyř objednaných klientek tři nedorazily. Jestli to takhle půjde dál, tak jako většina starších kolegů najedu na systém plateb předem a bude to. S tím ostatním hejtem si trošku nevím rady. Třeba bych mohla za něco vynadat dětem?

Anebo radši ne. Večer doma na mě ty blonďatý brebery naskákaly, jezevčík mi počůral boty a Tuřín měl kupodivu taky radost, že mě vidí. Asi už zapomněl na to nevydařený ráno. Zlí cizí pánové ať se jdou bodnout i se všemi blbými dny světa, večer si zkazit nenechám. I když někde v koutku duše tajně doufám, že jim doma zatápí jejich zlé manželky. Určitě to tak musí být. Jinak by přece neměli potřebu hejtovat lidi na potkání, no ne?