Pořídila jsem si chytrý náramek. Takový ten pro namachrovaný sportovce, co jim kromě tepu monitoruje i dobu spánku a tak. Né že bych byla ten namachrovanec. I když poslední dobou mi trochu připadá, jako bych se účastnila nějaké podivné soutěže. WMM – World Mother Marathon, nebo tak. Možná je to i nějaká zvrhlá reality show. Anebo moje paranoia.

Každopádně ten náramek – pořídila jsem ho hlavně kvůli budíčku ráno do školky. Umí totiž svého majitele vzbudit vibracemi. Konvenční budík se neosvědčil. Obvykle mě nevzbudil, zato moje spoluspící miminko ano. Které pak teda sice probudilo i mě, ale bylo jaksi nenaložené a rána se nám poněkud komplikovala.

Takže vibrace jsou pro mě u tohohle zařízení naprosto zásadní funkcí. A ono vibruje moc krásně, budíček se osvědčil. Na co jsem ovšem při koupi nemyslela je, že to nebude vibrovat, jen když se zmáčkne čudlík. Ono si to dělá, co chce! Stejně jako chlap. Ten taky nevrní, jen když se zmáčkne čudlík. Ten náramek je vybaven strašnou spoustou funkcí a chce si o nich povídat. (Takže to neni zas tak úplně jako chlap.) A těmi vibracemi na sebe dost často upozorňuje.

Třeba dneska – rozčílilo mě dítě, kocour zase vlezl na kuchyňskou linku a pije kakao, jsem vzteky bez sebe, křičím a do toho všeho náramek: „Stress level over 9000. Calm teh fuck down.“ Ne, kecám, ve skutečnosti velmi kultivovaně zahlásil: „Vysoká úroveň stresu. Nechcete se prodýchat?“
–  No ale hele, zafungovalo to. Tak mě to překvapilo, až jsem úplně zalapala po dechu a chvíli přemýšlela, jestli tu věc prohodím oknem. Jenže jak mi to přetrhlo nit vzteklého monologu, tak už jsem nenavázala. Dítě a kocour měli win so much, zase jim to zlobení prošlo.

Musím říct, že mě to udělátko ale i jinak mile překvapuje. Když už běžím po padesáté schody nahoru do patra (pustit ven zvířata, nakrmit zvířata, odchytit zdrhající dítě, nakrmit pračku, vykydat pračku, kde je zas to dítě, sebrat prádlo, vynést odpadky, co zas dělá ten kluk sám dole, sakra zapomněla jsem tam chůvičku, ježiš to dítě je tam furt, pes zoufale štěká na zahradě, a tak dál), tak můj nový vibrující přítel hezky zavrní a pochválí mě. Prý jsem vystoupala strašnou spoustu pater a jen tak dál, moje milá, za chvíli z toho bude další rekord. 

Vůbec je to takové hezké pochvalovátko. Láskyplně mě sleduje celý den a trpělivě zaznamenává veškerou aktivitu, přičemž čokoládu v šuplíku velkoryse přehlíží. Nebo ten spánkový diagram. Přesně teď vidím, kolikrát mě to nenažrané mládě za noc vysávalo! Navíc mi pochvalovátko řekne, že jsem si příliš neodpočinula, tak bych se dnes měla šetřit. Kdy já tohle naposledy slyšela? Také jsem zjistila, že denní krokové výzvy dávám s pořádnou rezervou, i když jsem jen doma, protože obě děti jsou nemocné. Dokonce prý denně naběhám víc, než mnoho namachrovaných triatlonistů. Což mi strašně zablažilo. Tak přeci jen je ta péče o děti sportovní disciplína! Možná to budu sdílet na fejsbuku. Tam mi to možná někdo olajkuje. Moje centrum odměn v mozku se tetelí při pomyšlení na tu záplavu dopaminu, které tohle přinese!

Výrobce tohohle náramku přesně odhadl, jak uspokojit své zákaznice. A co jako, že je to jen další virtuální blbinka. Někdo tráví dny focením na instagram, někdo šňupe koks, a já spím se svým novým náramkem.

Ale stejně. Tuhle ráno mě Alex vzbudil kytičkou. Z vázy na stole vzal růži a přišel mě s ní šimrat. Tohle prostě žádný marketér na světě netrumfne.