-
Co je nového?
Sledujte nás na facebooku, ať vám neuteče žádný nový příspěvek! Najdete nás tadý
-
Co děti nevědí, to nepoví
Prší a je pondělí. Půlka lidi zaspala, druha půlka vstala dřív, aby kompenzovala ranní špičku. Ve školce se sešli všichni. Dětem je to jedno. Některé se vztekají, někdo hledá bačkůrku po celé šatničce, další sedí a nepřítomně hledí před sebe, nebo si vykládají s ostatními dětmi. Rodiče se unisono snaží, aby proces převlékání proběhl co nejrychleji. Svoje děti popohání, snaží se nepřekážet, netrpělivě přešlapují a každou chvilku…
-
Šmoulinka na Měsíci
“Nic nezmění můj svět, pokud já sám nebudu chtít.” Nic, kromě Putina. Ten ho klidně i ukončí. Mezi hlty kaviáru a vodky si toho ani nevšimne. Nemám ráda motivační citáty. Klidně si to čtěte hlasem šmouly Mrzouta. Šmouly taky nemám ráda. Kromě Mrzouta, ten aspoň občas myslel sám za sebe. Nejvíc mě iritovala ta ludra Šmoulinka se svojí uhihňanou…
-
Bílý den
Minulý týden ve školce vyhlásili na dnešní úterý Bílý den: „Děti přijdou oblečené v bílém oblečení.“ Žádné „prosím oblečte“. Jenom suché konstatování, že tak přijdou. Po chvilce rozhořčení, že s námi takhle cvičí a že teď budu muset shánět bílé hadry, které opravdu dávají smysl v šatníku předškolního dítěte, jsem ucítila svou příležitost. Nejen že jsem si cedulky všimla, já si jí všimla včas. Konečně to mohu…
-
Jak bije srdce mámy
Tak se přiznejte, kdo jste doufali, že se začátkem školního roku bude víc času na mimodětské aktivity? Nikdo? Chytré. Chytřejší než já, no. Teď už to vím také, tak se zas tak nenaparujte, jo? Jenže v srpnu se mi budoucnost jevila jako zalitá sluncem. Takovým tím podzimním, nízkým sluncem, které příjemně hřeje a ve vzduchu je cítit svěží vítr. V srpnu jsem si malovala, jak budou oba kluci…
-
Špinavé prádlo
Hurá na dovolenou, takže jsem balila kufry. Ani nevím, proč se mi vybavila jedna historka tak živě, až jsem se zase zastyděla. Tak tady to špinavý prádlo trochu properu. Bylo nebylo v dobách, kdy jsem ještě nemusela být ani trochu zodpovědná, děti znamenaly strach z čárky na testu a všechny možnosti jsem měla otevřené, protože jediný směr, kterým jsem se vydávala, byl ten za zábavou… Bylo…
-
Biologie a matematika
Takže kolik? Když gender i pohlaví lze považovat za kontinuum, bude to nekonečno. To by byly pro pána asi trochu moc velký počty. Z matematiky by to za jedna nebylo. Ale musím ocenit jeho hluboké znalosti biologie, když tak briskně odhalil souvislost mezi biologickou ochranou rostlin a GSRD[1] problematikou. Páč já jí teda nevidim. Asi mi chybí nějaký zásadní kurz z biologie a měla…
-
Den blbec
Když se daří, tak se daří. Jak se to ale stane, že některé dny se daří tak intenzivně? Ještě včera se zdálo, že dnešek bude docela pohodový. Tuřín má volno, takže byl předpoklad, že se ráno vyspím. On je totiž ranní ptáče. Ať si třeba doskáče dvakrát tak daleko, hlavně když mě nechá ráno vyspat. Protože ať dělám, co dělám, brzké vstávání mi nesvědčí a dělá ze mě harpyji. Což…
-
Bacha, paraziti!
„Prosím o radu, je tohle v kedlubu normální? Nikdy jsem to neviděla, přijde mi to jak ti paraziti v respirátorech.“ Ne, neni to normální. Jestli máte v respirátoru parazity, běžte si koupit nový. Respirátory jsou hygienické pomůcky určené na jedno použití. Pevně věřím, že koncept jednorázových hygienických pomůcek vám není cizí.
-
Hledá se Dobrá máma
Nemohu najít Dobrou mámu. Nevím, co se s ní stalo, prostě ji asi stáhli z prodeje. Na těch internetech po ní zbylo jen pár článků o tom, že zas tak dobrá nebyla. Mám na mysli ten jogurt Dobrá máma. Dřív byla všude. Reklamy v televizi během prime time, v obchodech prominentní místa v chladicích boxech. V úrovní očí a všude tam, kde ji rozhodně nepřehlédnete. Dáte ji do košíku s pocitem, že děláte…
-
Pohádková zvířátka
Možná, že někde na světě existují děti, které jsou neodolatelně roztomilé a za všech okolností k zulíbání. Internet se mě denodenně snaží přesvědčit, že takové děti jsou, že je to přeci normální. Fotky roztomilých chlapečků v záhonu rozkvetlých kytiček s titulkem: „Máme v záhonu trpaslíčka“, nebo holčiček u leknínového jezírka: „My máme zase zahradní vílu“. Chci si tu idylku představit, jenže můj mozek mi nabízí akorát děti válející sudy…